Případ Investiční a Poštovní banky, které podle odhadu auditorů chybělo v rezervách padesát miliard na pokrytí nedobytných a rizikových půjček, má již za sebou čtvrté trestní oznámení. Poprvé byl přitom obviněn konkrétní člověk. Nejde ovšem o žádného z podezřelých tunelářů, ale o ministra financí Pavla Mertlíka, který banku zachraňoval před pádem. Je to paradox? Jen na první pohled.
Spiknutí s Belgičany
IPB je výbušným tématem tuzemské politiky z několika důvodů. P ád třetí největší banky je důležitý sám o sobě. Jestliže navíc šlo o finanční ústav, který kontroloval pětinu zdejší ekonomiky, půjčoval stranám opoziční smlouvy a jehož záchranu budou platit daňoví poplatníci, nemůže všechno skončit jen několika předprázdninovými hádkami. Aféra začala v červnu, když centrální banka vyhlásila nad IPB nucenou správu a vláda ji o pár dnů později prodala Československé obchodní bance (ČSOB) a jejím belgickým vlastníkům. Dodnes se všichni znalci i politici shodnou, že ČNB i vláda v předluženém ústavu zasáhnout musely, a málokdo také zpochybňuje, že nucená správa byla technicky čistým řešením. O dalším průběhu událostí ale už spory existují, což ani není divu, protože v nich rozhodovali politici. Jedna strana sporu tvrdí, že nucená správa by nebyla nutná, pokud by vláda zasáhla dříve a bance půjčila - možná by tak celá operace nakonec přišla levněji. Podezřelý je prý i okamžitý prodej belgickým zájemcům: bylo přece možné počkat na další, možná výhodnější…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
