Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Prezydent jazzových krokadýlů

Málokterá kniha, psaná se záměrem přiblížit vývoj jazzové nebo vůbec moderní hudby,má tu účinnost jako vzpomínkové chrlení Milese Davise - snad prvního mezi jazzovými svatými, několikanásobně stylotvorného hráče a muzikanta. Setkávání s černým literátem a teoretikem Quincym Troupem vyústilo v roce 1990 ve vydání knihy,jež se vmžiku stala událostí hudební, ale i literární scény. Kdo ale kupoval často tak impulzivního Milese,aby zjistil, jak to zase komu nandá, byl překvapený. V knize sice nechybějí Davisovy výpady, rasová vztahovačnost ani drastická upřímnost vůči svým vydavatelům, dohromady se to ale všechno skládá v pevný,logický a věrohodný pohled na svět - ucelený, jako je při vší vnitřní protikladnosti i sám Miles Davis.

…a takovýhle věci

Davis mluví, jako by obsluhoval anglického krále: „Tak teda poslouchejte. To nejparádnější vzrůšo v celým mým životě,a to myslím oblečenej, jsem zažil, když jsem někdy v roce 1944 slyšel v Saint Louis, Missouri hrát společně Dizzyho a Birda.“ Hovorový jazyk knihy, místy až slang, je důsledkem téhož, co vedlo ke vší jeho hudbě: nikdy nevykročil ze sebe sama. Zároveň - už od počátku padesátých let, kdy začal hrát jako lídr - mířil zběsile vpřed, nutnost změny pociťoval ne s potrhlostí umělce-podivína, ale napůl kvůli duševní hygieně, napůl v podivuhodném napojení na proměny doby (většinou byl o něco napřed než ona) a publika. Celý vývoj jazzu od konce druhé světové války tu lze číst náhle jako proud…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].