Nedávno jsem v Respektu četl rozhovor s finsko-švédskou prozaičkou a básnířkou Märtou Tikkanenovou (Nemám čas stát na každé barikádě,Respekt č.34/2000). Ostře odsuzovala „stoupající počet egoistických bohatců, kteří privatizují, oč se jen otřou: železnici, poštu, policii, školství, kdoví co všechno ještě“. Na ostrov, kde žije, podle jejích slov „už nebude doručována pošta, protože to soukromé poště prostě nebude stát za to“. Její věta stojí za pár slov na obranu privatizace.
Na ostrově to tak chodí
Je zarážející, že nikomu nepřijde divné, že na odlehlých místech nejsou banky, obchody s kdejakým zbožím, kina, muzea, divadla atd. Pokud se služby poskytují na těch to místech, jsou obvykle dražší. Soukromým firmám se opravdu nevyplatí poskytovat služby někde, kde by byly ztrátové. Jestliže se rozhodnu žít na vesnici, ve městě či třeba na ostrově, jde ve většině tržních ekonomik o svobodnou volbu. Dávám například přednost vesnici, protože mám rád klid, čistou přírodu a svou zahrádku. Rád si tedy zaplatím dopravu do města a ostatní služby, které mi jsou hůře dostupné. Své peníze vydám za to, co pro mne představuje nějaký užitek. Podívejme se však blíže na poštu. Proč ji státy svěřují do rukou „egoistických bohatců“? Osmdesátá léta nastartovala stále se zrychlující proces liberalizace tzv. síťových odvětví ve světě. Po dlouhá desetiletí státem chráněné monopoly byly…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
