Při četbě knihy Američanky Mary Kaldorové Nové a staré války: Organizované násilí a globální éra čtenář zjišťuje, že dosud jen literární představy o násilí v postindustriálním světě, kde se primitivismus snoubí s technickou vyspělostí, v mnohém odpovídají interpretaci současných expertů. Války známé ze současné východní Evropy či Afriky a označované pojmem občanská válka nebo lokální konflikt se podle Kaldorové nepodobají základnímu prototypu války. Model, který představuje válku jako rozsáhlé organizované násilí mezi státy,je totiž na prahu 21. století anachronický.
Když bojovali králové
Jakkoli jde o konflikty často vnitrostátní, odehrávající se na poměrně malém území, v důsledku globalizace politiky, ekonomiky i ozbrojených sil dalece přesahují hranice zasaženého státu. Většina těchto „místních“ konfliktů, jejichž oběťmi jsou masy bezprizorného obyvatelstva, se odehrává za fyzické přítomnosti představitelů „velkého“, vzdáleného světa - zahraničních novinářů a zástupců nejrůznějších mezinárodních organizací. Autorka označuje současný typ války jako válku „novou“. Vymezuje ji oproti válce „staré“, jak byla vedena od konce 18. století. „Stará“ válka byla spojena s procesem, který Max Weber nazval „monopolizací legitimního organizovaného násilí“, tedy s obdařením státu výlučným právem disponovat fyzickým násilím coby donucovacím prostředkem. Zrodu „starých“ válek předcházela existence soukromých vojsk. Pokud králové vedli válku, svolali armádu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
