Česká ekonomika překonala recesi, loni dvě čtvrtletí za sebou slabě vzrostla (o 0,3 a 0,8 %) a předseda vlády to uvítal slovy: „Vyvedli jsme zemi z krize. " Politici mohou říkat ledacos, ale taková čísla rozhodně nejsou v našich podmínkách důvodem k podobnému jásání. Zvláště když kromě růstu vývozu je hlavním "tahounem“ tohoto vývoje domácí spotřeba. Vláda se jistě o růst domácí spotřeby zasloužila, neboť po svém nástupu k moci zvyšuje počet státních zaměstnanců i jejich platy. Pokud si ale premiér Zeman myslí, že takto se vyvádí země z krize, mohl by příště rovnou každému občanovi věnovat poukázku na pěkný hodnotný dárek k Vánocům. I tak lze zvýšit HDP. Co by vláda měla opravdu udělat? To, co neudělali její předchůdci. Nezbývá než znovu zopakovat známé věci: dokončit privatizaci a uvolnit regulované ceny.
Naše ekonomika je polostátní
Vliv státu na českou ekonomiku zůstává příliš velký. To může pro někoho znít překvapivě, vždyť podle statistik vytváří 80 % HDP soukromý sektor. Platí ale také méně známý odhad, že 45 % HDP vytvářejí podniky ovlivňované státem. Jak to jde dohromady? Háček je ve slově „soukromý“: zahrnují se pod něj i podniky prošlé kuponovou privatizací, kde má Fond národního majetku významný podíl nebo tzv. zlatou akcii (akcie se zvláštními právy, zejména právo veta), či se jedná o strategický podnik se zvláštním statutem. Srovnejme následující údaje: Do obou vln kuponové privatizace vstoupilo celkem 1849 podniků v účetní hodnotě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
