V polovině září roku 1935 vyhlásil sjezd NSDAP v Norimberku rasové zákony, mezi nimiž byl i zákon o „říšském občanství“ a „na ochranu německé krve a německé cti“. Tyto normy zbavily Židy občanských práv a stanovily právní prostředky pro jejich diskriminaci. Nacistická státní mašinerie si tak otevřela cestu k eliminačnímu programu, který nakonec vyvrcholil „konečným řešením“. Polovina třicátých let vyhrotila nepřátelství vůči Židům i v jiných zemích středovýchodní Evropy a hrozivý trend se nevyhnul, i když se o tom příliš nepíše, ani tehdejšímu Československu.
Zachránit Evropu
Růst antisemitských nálad přinesla ve třicátých letech narůstající krize liberální a parlamentní demokracie. Průvodním znakem byla mimo jiné snaha o změnu demokratického politického systému a zavedení jeho nových forem, protože podle jeho kritiků se demokratické instituce dávno přežily. Mělo dojít k nastolení autoritativního mocenského systému, protože demokratická moc byla „váhavá a slabá“. Důležitým motivem byla i snaha zachovat etnickou jednotu státu, a to za každou cenu. Měsíčník Modrá revue, blízký straně národních demokratů, například psal o tom, že „stát, opírající se o vůli národa, musí mít možnost, aby si ukáznění a vřazení do národního celku vynutil“. Ruku v ruce s autoritářskými náladami a extrémním nacionalismem zesiloval i antisemitismus. První útoky směřovaly v tomto období proti německé židovské emigraci. Židé do Československa prchali před Hitlerem, část z…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
