V Alpách se to zažít nedá
Z článku pana Fendrycha Po hranicích jejich poznáte je (Respekt č. 36/2000) je víc než patrné, že se autor právě vrátil z cest a je rozladěný. A protože pro něj nepředstavuje větší problém uveřejnit svůj článek v týdeníku Respekt, učinil to. Napsal o specifickém tématu, které trápí velice omezený počet lidí, a to ještě jenom během letní sezony. Za hlavní myšlenku článku považuji závěrečný odstavec: „Čím je stát dál od totality a od zvůle, čím víc svobody si jeho občané vybojovali, tím lépe zachází na prvním místě s nimi, ale také s cizinci. Jasné je i to, že do země, na jejíchž hranicích člověk prožije bezdůvodné potupení, se moc cizinců nepožene. Její škoda.“ Byla by to přece naše škoda! Také jsem letos byla v Rumunsku (proč jsem o tom ještě nikam nenapsala?) a vím, proč jsem tam jela. Kvůli horám bez živé duše, kvůli bačům, kteří za sýr a mléko nic nechtějí, kvůli možnosti složit večer hlavu na místě, které se mi líbí, a ne tam, kde smím. Kvůli absenci civilizace, která by nutně přinesla striktní omezení turisty, návštěvníka - tedy onoho zaříkávaného cizince. Která by zřejmě zároveň učinila z přechodu hranic selanku. Rumunský nebo běloruský venkov je chudý jako stát sám. Ale je tam krásně. Alpy jsou nádherné hory, ale pocit svobody se už tam zažít nedá. Ten rozdíl přece musí být patrný i zcestovalému autorovi a mám podezření, že právě kvůli němu na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
