Temelín, Temelín, zaznívá stále intenzivněji nejen ze stránek novin v tuzemsku a zahraničí, ale i z úst předních evropských politiků. Předminulý týden varoval před předčasnou - rozuměj dříve, než experti obou zemí projednají německé bezpečnostní obavy - aktivací prvního bloku Temelína německý ministr životního prostředí Jürgen Trittin (viz Respekt č. 36/2000). Minulý týden zaútočil rakouský kancléř Wolfgang Schüssel: v podobném případě by jeho vláda zablokovala vstup Česka do Evropské unie. Nejde jen o rozdílný kalibr, jde především o rozdílný kontext. Českou reakci na Trittina lze s určitou nadsázkou vnímat v kontextu českého buranství: nějaký ministr nám nebude říkat, co máme, a co nemáme dělat. Čeští oponenti zemanovského stylu jednání už dlouho vidí, že skrze hulvátství cesta do Evropy nevede, v tom je jasno. Ale jak reagovat na Schüssela? Tady už jsme v kontextu protirakouských diplomatických sankcí EU a ve střetu zájmů. Máme dodržovat tyto sankce do posledního dechu a nejednat na vysoké politické rovině s Rakouskem? Nebo má jet například premiér Zeman do Vídně a - sankce nesankce - s Rakušany vyžehlit, co se ještě vyžehlit dá? Praha je vůči Rakousku papežštější než papež, bruselštější než Poláci, Maďaři, Slováci i Slovinci, přitom sama s Vídní potřebuje komunikovat nejvíce. A právě v době, kdy se chystá aktivace prvního temelínského bloku, se blíží i konec protirakouských sankcí. Jaká zkušenost z nich…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
