Dlouhodobě špatné vztahy mezi posledními dvěma subjekty jugoslávské federace, Srbskem a Černou Horou, poznamenala začátkem července další politická přestřelka. Iniciátorem byla jedna z důležitých státních institucí, od níž se v každé zemi očekává loajalita k ústavnímu systému - armáda. Rozruch způsobilo prohlášení, které vydal generální štáb Jugoslávské armády: černohorský premiér Milo Djukanovič je v něm viněn z „podkopávání mobilizační schopnosti a financování národní obrany“, z celkově „škodlivých tendencí“ i „nebezpečných aktivit“. Podgorica na oplátku vyrukovala s obviněním, že armáda připravila pro Černou Horu plán vojenského puče a použije ho hned po případném vyhlášení samostatnosti. Obavy jsou do značné míry opodstatněné. Jugoslávská armáda je totiž jedinou institucí, která na území Černé Hory hájí zájmy Bělehradu. Způsob, jakým byl Djukanovič obviněn, pak vyvolává otázku, co je tato instituce vlastně zač a jak se podílí na vytrvalém přežívání Miloševičova režimu.
Od idejí k národu
Základ dnešní armády položil legendární vůdce jihoslovanských národů Josip Broz Tito, když počátkem roku 1945 rozhodl o reorganizaci partyzánských jednotek do jednotného celku - Jugoslávské národní armády (JNA). Jeho vizí byla silná a privilegovaná „politická“ armáda, vyznávající komunistické ideály, která ale velmi přísně dbala na principy národnostní harmonie. Když se koncem 80. let dostal k moci Slobodan Miloševič, měl co dělat s mocným impériem,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 26 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
