Centralistické uspořádání francouzského státu je v dnešní Evropě výjimkou. Ve světě globalizace a internetu, založených na horizontálních vztazích, naráží přísně vertikální výkon moci na hranice svých možností. Jakobínské pojetí státu ale za více než dvě stě let zapustilo kořeny a stalo se pevnou součástí francouzské politické kultury. Nyní se však zdá, že Francii čeká „kulturní revoluce“. Svědčí o tom i událost z konce července: premiér Jospin podepsal se zástupci Korsiky dohodu o poskytnutí rozsáhlých pravomocí tomuto ostrovu.
Od sýrů k banánům
Nelze říci, že soustředění rozhodovací moci v jednom centru přináší jen nevýhody. Francii pomohlo v 60. letech k rychlému přerodu z rurální společnosti v moderní průmyslový stát. Velkorysý jaderný program, nové univerzity, podpora státnímu výzkumu, letadla Concorde a Airbus, radikální modernizace telefonní sítě i rychlovlaky TGV jsou dodnes součástí národní pýchy. Bez maximální koncentrace prostředků by to trvalo mnohem déle. Tuhý centralismus přinesl i jistou vnitřní stabilitu. „Jak chcete jinak vládnout zemi, která má dvě stě různých sýrů,“ obhajoval de Gaulle snahu krotit tradiční individualismus Francouzů příkazy z Paříže. Snaha obléci všem odlišnostem stejný kabát končí ale často v absurditě. Ukázkou je „eurobanán“. Francie prosadila v EU normu stanovící váhu, délku, tloušťku, ba i zakřivení banánů, které se na vnitřním trhu mohou volně prodávat. Normě odpovídají pouze banány z francouzských…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 62 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
