Původně zde před válkou žilo přes osm set lidí, téměř všichni čeští Němci. Poválečné vyhnání seškrtalo počet původních obyvatel na sedm českých nebo smíšených rodin. Ale ještě dříve, než byli němečtí starousedlíci z Řehlovic „odsunuti“, obsadili jejich domy čeští přistěhovalci. Dnes mají Řehlovice o polovinu méně obyvatel než kdysi. Našly se tu však hned dvě ženy, které na bolestnou historii reagují skutečně živě.
Špatné svědomí
Otec Anny Rauerové (65) byl Čech, matka Němka. „Já jsem ale česky neuměla,“ vzpomíná žena na dobu těsně po válce. „Když přišli noví osídlenci a začala jsem chodit do české školy, ničemu jsem nerozuměla. Naštěstí jsem uměla dobře počítat a kreslit. Takže jsem se chytila a pak už to šlo.“ Anna Rauerová vystudovala a dlouhá léta pak pracovala jako učitelka matematiky a výtvarné výchovy. Zorganizovat sraz bývalých spoluobčanů ji napadlo, když pořádala otcovu pozůstalost. „Našla jsem totiž adresy otcových německých přátel i některých mých spolužaček. Když jsem se s nimi v roce 1945 rozcházela, chodily jsme do třetí třídy,“ vysvětluje Anna Rauerová. O srazu se mohli dočíst i lidé, jejichž adresy neměla: „Dala jsem inzerát do Ústeckého posla, novin, které vychází v Mnichově pro lidi odsunuté z Ústecka.“ Poprvé, před pěti lety, přijelo na sedmdesát Němců a z Řehlovic a sedmi přilehlých osad přišlo asi padesát starousedlíků. „Ale nemyslete si, že jsme si padali do náručí,“ říká Anna Rauerová. "Nepoznali jsme se, museli jsme se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
