Jan Kavan se omluvil bývalému ministru zahraničí Josefu Zieleniecovi za nařčení, že uplatil šedesát novinářů. Předtím si ale postěžoval, že on sám takové štěstí neměl: na omluvu od těch, kteří jej před lety nazvali udavačem, dosud prý stále jen čeká. To je ovšem pravda, na které se zřejmě do budoucna sotva co změní. Problém totiž je, že na rozdíl od nedokazatelného Zieleniecova „korupčnictví“ mají Kavanova selhání bohatou dokumentaci. Například to, že v roce 1969 chodil coby student London School of Economics na naši londýnskou ambasádu udávat úředníkům své spolužáky spolupracující se Svobodnou Evropou, je zachyceno na úředních listinách, s citacemi, podpisy a celou estébáckou parádou. Kavanova pozdější úspěšná obhajoba, že své zpovědníky považoval omylem za ideové spojence, a nikoli za důstojníky politické policie, na věci samotné nic nemění. Proto s omluvou od „nezdvořáků“ - mezi které patří i Respekt - ministr nemůže počítat ani do budoucna. A teď zpět k případu Zieleniec.
Případ uzavřen
Je první čtvrteční poledne tohoto roku a v prostorách Černínského paláce se tísní několik desítek novinářů. Vestoje, provazem odděleni od pultíku s mikrofonem, netrpělivě očekávají příchod šéfa diplomacie. Sezval je sem samotný Kavan s tím, že po půlročním kličkování konečně na rovinu řekne, jak to bylo s Zieleniecovými úplatky. Kamery dvakrát poplaší příchod úředníků omlouvajících nepřítomnost „momentálně zaneprázdněného“ šéfa. Ministr vstupuje na scénu s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
