Po pádu komunismu se v naší části Evropy ozývaly mnohé hlasy, které předvídaly rychlou sekularizaci Polska po vzoru západních zemí a pokles významu římskokatolické církve ve veřejném životě. V analýzách četných politologů vystupovala polská církev především jako tvrz proti komunismu, která však po jeho pádu měla ztratit svůj dosavadní význam. Splnily se tyto předpovědi? Všechno nasvědčuje tomu, že ani v nejmenším.
Konec rychlých kousků
Barometrem životnosti křesťanství byl vždy počet kněžských povolání - v Irsku, které bylo trvale považováno za baštu katolicismu v západní Evropě, museli pro nedostatek povolání za poslední rok zavřít pět ze stávajících sedmi kněžských seminářů. Polsko je naopak jedinou evropskou zemí, v níž se vysoký počet kněžských povolání nadále udržuje, ba roste. Duchovní formací však procházejí nejen osoby církevní, ale i světské. Podle údajů polského episkopátu se přes milion Poláků angažuje v různých katolických společenstvích. V poměru k počtu obyvatel to dává nejvyšší ukazatel v Evropě. Zvláště patrné je to během velkých církevních slavností (například na mši, kterou na letišti v Lodži sloužil španělský kněz Emilio Tardiff, přišlo přes dvě stě tisíc lidí). Rekordní počet návštěvníků samozřejmě přitahují pouti Jana Pavla II. do vlasti - v Krakově se loňské papežské mše zúčastnilo jeden a půl milionu Poláků. Účast na mši samozřejmě nemusí vždy znamenat plnou akceptaci křesťanského učení, ale i bez ohledu na ni mluví…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
