Poprvé se Václav Wolf stal děkanem katolické teologické fakulty už v říjnu 1989. Školu řídil sedm let, aby po tříleté pauze stál znovu jen krok od děkanského křesla. Zatímco před deseti lety Wolfa do funkce jmenoval komunistický dozor nad církvemi, koncem minulého roku ho zcela svobodně zvolili studenti a učitelé fakulty. Nastupující děkan už pouze čeká na souhlas z Říma a od rektora Karlovy univerzity. Jak je něco takového vlastně možné?
Pevnost v Dejvicích
Václav Wolf o zvláštnostech své kariéry hovořit nehodlá. Na mailové či telefonní vzkazy nereaguje, a větší štěstí nemá zájemce ani při osobní návštěvě dejvického semináře. „Nově zvolených děkanů jsou desítky, a nějaký rozhovor považuji za zbytečný, nashledanou,“ končí po pár vteřinách Wolf rozmluvu domovním telefonem. Stejný model komunikace s veřejností Wolf praktikoval už před třemi lety, když se jeho jméno v tisku objevilo poprvé. Tehdy se totiž nechal do děkanské funkce zvolit potřetí za sebou. To ale nepřipouští vysokoškolský zákon, a proti jeho záměrům se tudíž postavil rektor univerzity Václav Malý i Velký kancléř fakulty kardinál Miloslav Vlk. Wolf sice dlouho tvrdil, že latinský statut fakulty mu třetí období nezakazuje, spojené síly univerzitních a církevních autorit mu ale v dalším panování na fakultě zabránily. Statut fakulty byl přepsán, aby podobný výklad nepřipouštěl. Konflikt byl ale hlubší. Nedlouho před spornou volbou byl z fakulty vyhozen Ivan Štampach, poslední z učitelů,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
