Ve světě vrcholné politiky se pravidelně setkáváme s různými aférami korupčního rázu. Jejich skutková podstata se v konkrétních případech liší (od osobního obohacení přes obcházení daňových předpisů až po černé stranické fondy), ale něco mají společné. Až příliš mnoho politiků se řídí heslem „Zatloukat, zatloukat, a když to praskne, tak zase zatloukat“. Ne snad, že by existenci nejasných financí popírali, ale vyvazují se z osobní politické zodpovědnosti - často pod sloganem „to bylo pod mojí rozlišovací schopností“, oblíbeným i v Česku. Podívejme se na poslední vývoj dvou takových kauz. Bývalý německý kancléř Helmut Kohl a od 10. července rovněž bývalý izraelský prezident Ezer Weizman patří k politikům, kteří kladou své historické zásluhy (první se zasloužil o sjednocení Německa i Evropy, druhý o vznik izraelské armády a existenční přežití židovského státu) nad úctu k zákonu a politickému fair play.
Rámeček 1
Německo: o Kohlově špatném konci
Nejprve jedna samozřejmost. Fotbal a politika nemají nic společného. Ve fotbale jde o góly. Na tom, o co jde v politice, se často neshodnou ani její nejvyšší protagonisté. Spojovat Helmuta Kohla, kancléře sjednotitele, s děním na zeleném trávníku, bývalo sice v dobách, kdy on i německý fotbal pobývali na světovém výsluní, obvyklé, nicméně pro fotbal i politiku málo přínosné. Stejně jako staré úsloví, že „služba je služba a šnaps je šnaps“, platí, že fotbal je fotbal a politika je politika. V jakém…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
