Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře

Architekti vlastního pádu

Druhý červenec přinesl Mexiku senzaci. Vítězem letošních prezidentských voleb se poprvé po 71 letech vlády Institucionální revoluční strany (PRI) stal opoziční kandidát a outsider této dokonalé symbiózy státní a partajní moci, Vicente Fox. Šokující, byť dlouho vytoužená zpráva, vyvolala mezi Mexičany nadšení z demokratického zázraku a přirovnání k pádu berlínské zdi. Alternace moci, kterou tato změna znamená, však sama o sobě nezaručuje, že se z Mexika stane stát méně centralistický, méně prezidentský, či dokonce spravedlivější.

Stát a strana

V posledních desetiletích svého monopolu na mexickém politickém nebi bývala Institucionální revoluční strana hodnocena jako, mírně řečeno, překážka na cestě k plnokrevné demokracii. Přitom jedním z hlavních cílů jejího vzniku v době agonického závěru mexické revoluce bylo zaručit pokojné, nekrvavé střídání moci v Mexiku. Tento mandát si PRI vysvětlila po svém a moc si předávala jen v rámci úzké vrstvy stranické elity. Za tři čtvrtě století se tak priísmo stalo v Mexiku normou politického života, ekvivalentem státu, pavučinou kamarádíčkování, symbolem pro nestydatou korupci a autoritativní monopol moci. Obrovská armáda loajálních byrokratů, odborářů, zaměstnanců státních podniků, ale i masy zbídačených vesničanů, jejichž hlasy kontroloval za náležitou odměnu soudruh cacique, dodávaly této straně po většinu 20. století spolehlivou voličskou základnu. V poslední dekádě procházela PRI akutní krizí legitimity, a…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].