Skromné plakáty oznamující víkendový XIII. všesokolský slet v Praze míjela veřejnost spíš lhostejně. Slety (vystřídané za socialismu spartakiádami) přitom patřily v posledním století k nejhalasněji zdůrazňovaným domácím událostem a vyvolávaly podle dobových zpráv celonárodní nadšení. Jakou roli hrály tyto sportovní parády v českých dějinách? Co říkaly národu a světu? Sokol byl založen v Praze jako nepolitická organizace roku 1862, v samých počátcích bouřlivého rozmachu obrozeného národa. Ještě po dvaceti letech měl jen 1600 členů. Svéráznou politickou silou se stal až v 90. letech 19. století. Sokolské slety se tehdy stávaly alegorickou podívanou, jakýmsi lidovým a davovým divadlem, demonstrujícím semknutost českého národa. Masové průvody Sokolů působily v multietnické Praze dosti agresivně. „Ve sletu shledával jsem šílení davu a příležitost luze, aby se mohla vykřičet,“ poznamenal si roku 1907 dřevorytec Josef Váchal do deníku. Čeští živnostníci naopak národní slavnosti vítali, neboť při nich obchod jen kvetl. Za první světové války se Sokol výrazně uplatnil v protirakouském odboji a pro Masaryka se stal významnou oporou při budování nového státu. V nejistém prostředí střední Evropy, kde kvasily zárodky budoucích totalit, se národ tělocvičnými rituály statisíců cvičenců ujišťoval o své síle a odhodlání jednotně hájit demokratické pořádky. Je příznačné, že nejmohutnější sokolský slet se konal pod heslem „Budovat a bránit“ v nervózní atmosféře roku 1938 mezi anšlusem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
