Evropo, nalij nám čistého vína! Účastníci summitu patnáctky v portugalském Santa Maria de Feira budou čelit jasným otázkám: Jak je to s plánovaným rozšířením EU? Proč se původně stanovený termín (2003) rozplývá jako mýdlová bublina? Proč z Bruselu stále častěji padají výroky typu „teď ne, možná později“? Odpověď z Feiry však nejspíše nebude jiná než dosud. Asi jen zazní varování, aby uchazeči přestali tlačit na pilu. Zkrátka, dejte nám pokoj!
Jsme v poločase
EU musí reformovat své instituce, aby zvládla výrazný nárůst počtu svých členů. V duchu současné fotbalové euforie by se dalo říci, že v tomto úsilí to Brusel zatím dotáhl někam k poločasu - s tím, že není jasné, kdo a kdy odpíská konec hry a řekne, že je vše připraveno pro rozšíření. Bude tímto sudím Romano Prodi či Günter Verheugen? Nebo Gerhard Schröder či Lionel Jospin? Nebo jejich nástupci? Nebo jakási anonymní ministerská rada? Hlasy, které v Evropě požadují utužení integračních mechanismů a vytvoření funkce evropského prezidenta, se ozývají i proto, že odpovědnost za tak zásadní krok jako je rozšíření zatím nelze personifikovat - a vinu za případný nezdar nebude možné na nikoho svalit. Asi i to přivedlo německého ministra zahraničí Joschku Fischera k úvaze o budoucnosti Evropy jako federálního státního útvaru s jedním společným parlamentem (v němž by - na rozdíl od nynějšího Evropského parlamentu - zasedali poslanci, kteří jsou zároveň poslanci národních sněmoven), jednou společnou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
