Rozpustí Jacques Chirac V. republiku jako před třemi lety parlament? Blížíme se k prezidentskému režimu a la Spojené státy, nebo k nějaké formě anglického parlamentarismu? Jak chce změnit neogaullista de Gaullovu ústavu? Podobné otázky si kladla francouzská média, rozjitřená již delší dobu diskusí okolo zkrácení mandátu hlavy státu po celé první červnové pondělí. Odpověď přinesla večerní debata prezidenta republiky s moderátory nejsledovanějších televizních stanic. Chirac se vyslovil pro jedinou změnu ústavy. V jejím 6. článku o počtu prezidentských let bude místo sedmičky pětka. Senzacechtivá bublina splaskla. Prozatím… Zkušenost s bonapartismem Louise Napoléona Bonaparta, jenž byl v prosinci 1848 zvolen hlavou státu, ale v roce 1851 se prohlásil císařem, Francouzům velela zabránit riziku prezidentského režimu směřujícího k autokracii. Jako pojistka existuje 20. článek ústavy, který rozděluje výkonnou moc mezi prezidenta a premiéra: za subjekt řídící a určující národní politiku ustanovuje vládu. Teoreticky to funguje hladce, ale v praxi to znamená několik závažných paradoxů.
Obtížné soužití
Prvním jsou pravidelné středeční schůze ministerské rady (conseil des ministres). Řídí je sice prezident, ale veškerou zodpovědnost za vládní kroky nese premiér. Na druhou stranu v době cohabitation, politického soužití dvou ideologicky odlišných představitelů moci (Mitterrand - Chirac, 1986–88; Mitterrand - Balladur, 1993–95; Chirac - Jospin 1997–2000),…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
