Bill Clinton, jenž se na rozdíl od svých dvou republikánských předchůdců Ronalda Reagana a George Bushe nemůže pochlubit žádnou úspěšnou odzbrojovací iniciativou, podnikl počátkem června svoji asi poslední evropskou cestu, vrcholící summitem v Moskvě. Jedním z hlavních témat celé cesty se překvapivě stala otázka zavedení omezené protiraketové obrany nad částí USA. Od německého kancléře Schrödera až po ruského prezidenta Putina všichni unisono vyjadřovali názor, že tato iniciativa zahájí nové kolo zbrojení. Vzhledem k technologické převaze USA a ekonomickým problémům současného Ruska se lze jen těžko vyvarovat srovnání těchto výstrah s apokalyptickými vizemi, jaké kreslili před dvěma lety odpůrci rozšíření NATO. Co z toho plyne pro evropskou bilanci Billa Clintona?
Reaganovo dědictví
Pokud by se měla strategická obranná iniciativa, s kterou na Michaila Gorbačova vyrukoval v Reykjavíku prezident Reagan, stát jedním z nejvýraznějších prvků zahraničně politického dědictví Billa Clintona, bude to více než paradoxní. Clinton řadu let opakovaně odmítal návrhy republikánského Kongresu na zavedení této protiraketové obrany a nakonec souhlasil pouze s výzkumem v této oblasti. Viceprezident Al Gore opakovaně nazývá celý projekt termínem „Hvězdné války“, který kdysi používali ve svém slovníku komunističtí vůdci. Od zmizení společného nepřítele - Sovětského svazu - USA a hlavní evropské země nacházejí často různé třecí plochy. Z amerického pohledu jde…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
