Když v některé zemi roste HDP, zvyšují se chudým příjmy stejně rychle jako ostatním. Ani rychleji, ani pomaleji, v Evropě jako v Africe. K takovému výsledku dospěli v březnu ekonomové Světové banky David Dollar a Aart Kraay. Co je na tom zvláštního? Až dosud se debata o tom, komu vlastně prospívá růst ekonomiky, vedla spíše ideologicky. Například na loňských demonstracích v Seattlu často zaznívalo, že za pěknými makroekonomickými čísly se ve skutečnosti skrývá ožebračování obyvatel, zvláště v rozvojovém světě. Dollar a Kraay zkoumali 80 zemí za posledních čtyřicet let (dosud největší soubor údajů) a u podobných tvrzení jen stručně konstatovali, že pro ně není žádný empirický důkaz. Podle obou ekonomů není pravda, že by během konjunktury stoupaly příjmy chudých (tj. té pětiny obyvatelstva, která má nejnižší příjem) nejpomaleji a během krize padaly nejrychleji - změna se neliší od celonárodního průměru. (Tím se ale samozřejmě nepopírá, že snížení příjmů o 10 % je bolestivější pro chudého než pro bohatého). Není také pravda, že by tento trend fungoval jen na Západě nebo že by skončil s nástupem informačních technologií 90. let. Oba autoři byli očividně zaskočeni, když svými výsledky popřeli i loňské závěry kolegů ze Světové banky Lundberga a Squira o dopadech „globalizace“ a svobodného obchodu (viz Respekt č. 17/2000). Ti totiž - rovněž na základě empirických dat - prohlásili, že na otevírání ekonomiky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
