Spojené státy americké, kolem roku 1850. Otrokyně žijící na plantáži v jižním otrokářském státě Kentucky se pokusí se svým šestiletým synem uprchnout na sever do svobodného státu Ohio. Od něho ji dělí stejnojmenná řeka. Při pokusu o její přeplutí naneštěstí utone, ale syn se jako zázrakem zachrání. Ujmou se ho jeho příbuzní - svobodní černí občané státu Ohio. Majitel jižní plantáže však vznese nárok na uprchlé „zboží“ - nechce být přece škodný! I chlapcův otec si přeje jeho návrat k „teplu rodinného krbu“. Platný zákon to dokonce vyžaduje - v USA platí federální Fugitive Slave Act (Zákon o uprchlých otrocích), který nařizoval jejich vydání ze států svobodných, pokud se jim tam povedlo uprchnout, zpět do států otrokářských, k jejich právoplatným vlastníkům. Svobodní chlapcovi příbuzní se však jeho vydání vzpírají. A tak je malý kluk pod namířenými puškami vyrván z kruhu svých příbuzných a pod bajonety eskortován zpět do Kentucky. Aby mohl šťastně a klidně žít spolu se svým otcem pod zářivým jižní sluncem a pálivým bičem otrokáře.
Aplaudující levice
Mnozí Seveřané, mající alespoň špetku svědomí, v první polovině minulého století uprchlé otroky raději skrývali, čímž porušovali Fugitive Slave Act, než aby napomáhali jejich opětovnému zotročení. Myslel jsem si, že každý svobodymilovný člověk s nimi musí sympatizovat. Také jsem si myslel, že emancipace jižních otroků prezidentem Lincolnem a následné zrušení otroctví 13. dodatkem americké ústavy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
