Těžko bychom hledali horší počtáře, než jaké v posledních letech zaměstnávala společnost ČEZ. Zvláště v případě jejich největší investice - jaderného Temelína - na renomé zrovna nezískali. Na co sáhli, všechno špatně. Nejprve se o třicet miliard spletli v ceně, pak jim „ujelo“ minimálně pět let ve slibovaném termínu dokončení. Existuje ale závažné podezření, že spíš než o špatné počty šlo o vědomě zavádějící informace, díky kterým šéfové monopolu stále disponují dominantním postavením, vlivem a vysokými zisky. I když skeptikové upozorňují na tento motiv už léta, k veřejné debatě o něm se schyluje až nyní.
Nezhasínáte někde zbytečně?
Přesně před sedmi lety toužil generální ředitel ČEZ Petr Karas získat vládní souhlas dostavby elektrárny Temelín. Neváhal při tom dokonce hrozit, že bez dokončení Temelína se bude Česko „už za pár let“ potýkat se zásadními výpadky proudu. Dnes ale řešíme problémy zcela opačné: i přes umělé zvyšování poptávky formou nevídaných dotací do elektrického vytápění přebývá teď společnosti ČEZ téměř tolik elektřiny, kolik by měl už rok vyrábět „zcela nezbytný“ Temelín. ČEZ se tuto absurdní situaci snaží zakrýt vývozem. Tedy přesně tou praxí, o níž kritici Temelína už roky hovoří jako o své nejtemnější vizi a která z této země v minulých letech učinila černou díru Evropy. Export elektřiny přitom nabral nevšední tempo. Ještě Pithartova vláda přijala usnesení, podle něhož neměl ČEZ vyvážet více než jedno a půl procenta vyrobené…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
