Konečně to alespoň pár bělochů schytalo za všechny genocidy, které se odehrály ve jménu bílé civilizace. Podobnými slovy mohou reflektovat současné dění v Zimbabwe ti, jimž se nelíbí osud původních obyvatel Severní i Jižní Ameriky, Austrálie i Afriky. Prostě lidé, kteří nevidí v Kryštofu Kolumbovi objevitele Nového světa, ale pionýra těch, kteří pak zabírali na dobytých územích cizí půdu. Právě o přerozdělení africké půdy ve prospěch Afričanů v Zimbabwe na první pohled jde. Ale celá věc má ve své praktické podobě i svou druhou stránku. Až příliš snadno se tu nabízí replika neblaze proslulého výroku z období třetí říše „Nechtěl bych být v Německu Židem“. (Dodejme, že jde o výrok z doby před realizací „konečného řešení“, z doby, kdy Židům nehrozila fyzická likvidace, ale „jen“ újma na majetku a zdraví.) „Nechtěl bych být v Zimbabwe bělochem,“ napadne leckoho, kdo vidí záběry farem obsazených černošskými bezzemky a veterány dvacet let skončené války za nezávislost. Díky událostem v Zimbabwe se - snad poprvé v historii vůbec - ocitá celá bělošská komunita nějakého státu v ohrožení. Osud zimbabwských bělochů asi nejvíc připomíná roli Číňanů v Indonésii. Obě komunity tvoří početně nepatrnou menšinu (asi 0,5 % v Zimbabwe, asi 2 % v Indonésii), ale mají značný význam pro ekonomiku státu a rovněž vyšší životní úroveň než většinové obyvatelstvo. Obě tak představují ideální hromosvod pro „lidový hněv“ a této materie dovedou vládci kleptokracií a zkorumpovaných režimů využít. "Jsem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
