Sotva lze rozhodnout, zda Škvorecký ovlivnil české myšlení víc svou vlastní beletrií, nebo jako editor, překladatel a vykladač americké literatury. První oddíl čtrnáctého svazku jeho Sebraných spisů Podivný pán z Providence a jiné eseje v podtextu vypovídá o předsudcích, zaslepenosti a podezíravosti tehdejších dozorců nad kulturou, s nimiž se utkával, když americké autory prosazoval do edičních plánů státních nakladatelství, píše tu tedy nejen „o nich“, o Američanech, ale i „o nás“ (s názvem O nich - o nás vyšla tato část s výjimkou titulní eseje už roku 1968).
Zatímco pohled v první polovině svazku směřuje z českých zemí za oceán, třetí oddíl Na brigádě, v němž Škvorecký z kanadského exilu komentuje literární výkony oficiálních autorů doby normalizace, nabízí opačnou perspektivu. Průsečíkem obou „zaoceánských“ pohledů je kratičký druhý oddíl s jediným drobným textem o Karlu Poláčkovi, jakési lyrické povzdechnutí nad osudem velkého spisovatele, který psal jazykem malého národa, a nedosáhl proto zasloužené světovosti.
Pohled tam
Nejstarší eseje v knize pocházejí z roku 1956, kdy se u nás po Chruščovových odhaleních Stalinových zločinů poměry nakrátko trochu zmírnily. Jako prvního představuje Škvorecký čtenářům Ernesta Hemingwaye, jenž se mu zřejmě stal nanejvýš respektovanou literární autoritou, neboť se jeho soudů často dovolává i v následujících esejích o jiných autorech. V druhé polovině padesátých let se Hemingway jevil americké kritice…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
