Někdejší židovští majitelé nemovitostí ani jejich potomci u českých soudů s nároky na vrácení svého majetku většinou neuspěli. Na tom nic nezmění ani návrh zákona na odškodnění obětí holocaustu, jenž sněmovna před časem propustila do druhého čtení. Stát bude totiž vracet jen to, co má stále ve svém držení. Takových případů není mnoho. Ostatní odbude částkou asi tří set milionů korun, která by se měla rozdělit mezi všechny žadatele o odškodnění. Není proto divu, že se svých práv začínají restituenti dovolávat u mezinárodních soudů.
Němec, nebo Žid
V rámci arizace končily židovské majetky během druhé světové války v rukou Němců a kolaborantů. Při poválečném znárodňování strategických podniků a majetků německých přisluhovačů pak už nikoho nezajímalo, že původními majiteli byli Židé, a ne grázlové, kteří si k majetku dopomohli jen „díky“ rasovým zákonům. To postihlo i tehdy devětadvacetiletého Roberta Broka. „Když se v květnu po válce vrátil domů, svůj byt zpátky nedostal a bydlel v kamrlíku, kde nebyl záchod ani koupelna,“ vzpomíná jeho syn Evžen Brok. Snaha získat zpět rodinný majetek skončila neúspěchem nejen po válce, ale i po roce 1989. Dům v Rybné ulici v pražském centru koupila rodina Brokových v roce 1927. O třináct let později jim byl coby židovský majetek ukraden ve prospěch německé Říše. Brokovi skončili v koncentračním táboře. Mezitím dům arizovala německá firma Matador, zabývající se výrobou pneumatik a gumárenských výrobků. Tento typ…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
