Legendárnímu centru brněnské alternativní kultury, známému pod jménem Vaňkovka, hrozí definitivní konec. Více než sto třicet let stará tovární hala, kterou skupina nadšenců proměnila ve výstavní, koncertní a divadelní sál, získala za čtyři roky existence skvělou pověst nejen na Moravě a v Čechách. Zřejmě definitivní verdikt nad jejím osudem vynesla před čtrnácti dny rada brněnského magistrátu. Oznámila, že ve Vaňkovce nepovolí žádné akce ani dovnitř nepustí nikoho z členů občanského sdružení, kteří budovu zachránili před zhroucením.
Říkal jsem si, že je to dobrý
Sto metrů dlouhá hala z drolících se cihel stojí těsně vedle hlavního autobusového nádraží. Kolem oprýskané vstupní brány proudí šnůry aut a zvířený prach usedá na téměř neprůhledná okna. Jen o pár metrů dál obklopují Vaňkovku neobývané a padající domy bývalé dělnické čtvrti. Před podobným osudem zachránili bývalou továrnu, nejcennější stavbu v okolí, lidé ze stejnojmenného občanského sdružení. Budovu přestal její dosavadní majitel Zetor využívat počátkem devadesátých let. Její význam pro dějiny architektury i průmyslu byl však nepochybný: právě zde před více než sto lety vynalezl Friedrich Wannieck cukrovarnický stroj difuzér. Prvním krokem k záchraně bylo v roce 1992 prohlášení stavby za kulturní památku. „Hledali jsme potom pro Vaňkovku nějaké uplatnění,“ vzpomíná jeden z členů sdružení, student pravoslavné Bohoslovecké fakulty v Berlíně Jakub Dohnal (22). "Především jsme ji chtěli…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
