Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Když končí postmoderna

Ve filmu Americká krása není nic původního, všechno jsme už někde viděli. Přesto přinášejí filmoví debutanti Allan Ball a Sam Mendez něco jiného, než na co jsme od americké kinematografie poslední léta zvyklí. Až do konce devadesátých let bylo pro režiséra docela přirozené točit filmy pro velké publikum a zůstat přitom originálním umělcem, ale dnes se to daří jen několika málo klasikům, a to ještě jen občas: Polanskému, Altmanovi, Formanovi. Jinak je rozdělení amerických filmů do dvou ghett na „komerční“ a „nezávislé“ filmy skoro povinné a řídí se jím i distribuce: nezávislí do artkin, komerční do těch ostatních.

Loutkové divadlo

Americká krása se takovému dělení vymyká. Má obrovský úspěch u diváků, respektuje ji kritika, podobá se všemu možnému, ale její vyznění je zneklidňující a originální. Je to velmi podivný úspěch. Americká krása se totiž obrací k divákům všeho druhu s jednoduchým a dokonale asociálním poselstvím: Všichni jste tak či onak hloupí a směšní, a pokud na to časem nedoplatíte, je to jen věc náhody.Televizní scenárista Allan Ball a divadelní režisér Sam Mendez, původem Angličan, prý neměli v úmyslu natočit závažnou sociální fresku, ale černou komedii střiženou podle vzoru bratrů Coenových. Jenže jako by je skrytý pocit odpovědnosti za vytvořené postavy a postoje zavedl dál…Hrdinové na první pohled šustí papírem a tvoří přehlídku obětí vlastního společenského úspěchu: Lester Burnham, čtyřicátník pracující v reklamě, jeho žena…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].