Historická návštěva papeže Jana Pavla II. ve Svaté zemi je nejenom osobní duchovní poutí ve stopách Ježíše Krista na počátku nového křesťanského milénia, ale také symbolicky snad nejsilnějším gestem Vatikánu vůči židovskému národu a Státu Izrael. Je to první návštěva papeže od chvíle, kdy Vatikán navázal diplomatické vztahy s Izraelem (30. prosince 1993, viz Respekt č. 3/94), a druhá vůbec. Jaký posun v tomto vztahu ukázala?
V rámci možností
Když se při své zbrklé návštěvě v Izraeli v roce 1964 setkal papež Pavel VI. s prezidentem Zalmanem Šazarem, raději opomněl jeho titul a svůj děkovný dopis adresoval „Pan Šazar, Tel Aviv“. Jan Pavel II. poctil svou návštěvou nejen izraelského prezidenta Ezera Weizmana v jeho oficiálním sídle v Jeruzalémě, ale i premiéra Ehuda Baraka.Jeho návštěva v jeruzalémském památníku holocaustu Jad Vašem byla bezprecedentním výrazem piety hlavy katolického světa. Ale přestože se papež omluvil za historické viny křesťanů vůči židům, chování pronacistických kardinálů, biskupů a samého papeže Pia XII. neodsoudil. „Katolická církev,“ řekl, „motivovaná evangeliem pravdy a lásky, lituje nenávisti, pronásledování a projevů antisemitismu křesťanů proti židům kdekoli a kdykoli.“ Papežovy slzy při vzpomínkovém obřadu v Jad Vašem však mluvily samy za sebe. „Tento papež učinil a řekl vše, co v rámci svých možností mohl. Jana Pavla II. si proto velmi vážím,“ řekl…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
