Síla ukrytá v lidech, jejich intelektuální schopnosti, vzdělání, kvalifikace, hodnoty a motivace, se staly mnohem důležitější podmínkou ekonomického rozvoje moderních společností než cokoli, co lze nalézt na povrchu země či v jejích hlubinách. Nic nového pod sluncem. Již desítky let stoupá zájem, který vlády a podniky projevují o kvalitu „lidských zdrojů“. Především bohaté země stále více investují do vzdělání a vědy, otevírají vysoké školy stále většímu podílu mladých lidí, reformují zastaralé vzdělávací systémy a snaží se posílit vztah, který poutá občany s jejich profesí či podnikem.Jak jsme na tom ve srovnání se světem, ukazují dvě nedávno vydané publikace porovnávající úroveň zhruba padesáti zemí: „Ročenka světové konkurenceschopnosti“ (The World Competitivenes Yearbook, IMD, Lausane, 1999) a „Zpráva o globální konkurenceschopnosti“ (The Global Competitivenes Report 1999, World Economic Forum, Geneva, 1999). Kdo do těchto publikací byť jen zběžně nahlédne, zjistí, že pohádka o Česku jako východoevropském tygru definitivně skončila.
Mezi Tureckem a Ruskem
Nejde o to, že Česká republika nedokáže účinně konkurovat většině vyspělých zemí. Horší je, že její schopnosti ještě klesají. V celkovém žebříčku „konkurenceschopnosti“ jsme na 41. místě z celkového počtu 47 zemí, v roce 1998 jsme přitom byli o tři stupínky výše. Může nás potěšit, že jsme nad Polskem (44) a Ruskem (47), ale asi by nás mělo varovat, jak hluboko jsme pod Španělskem (23),…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
