Deset milionů korun stál českého daňového poplatníka souhlas ústecké radnice se stržením zdi kolem romského ghetta v Matiční ulici. Čtvrt roku poté je proto namístě podívat se, jak se za našich deset milionů česko-romské soužití v Ústí nad Labem změnilo.
Kdo si hraje, nezlobí
Je pošmourné ústecké dopoledne a Jan Černý (25) tak jako každý den v posledním půl roce míří k panelákům v Matiční. Ve spolupráci se Společností Člověk v tísni se snaží místním lidem pomoci z nejhoršího. „Připravujeme zatím programy pro děti a dospělým pomáháme při jednání s úřady. Chceme je hlavně motivovat, aby svou situaci začali řešit sami,“ říká, když odemyká oprýskané dveře jednoho z místních bytů. Uprostřed malé místnosti plné dětských obrázků jsou dva stolky se židlemi, u zdi stojí police s knížkami, v rohu počítač. „Tady si kreslíme, zpíváme, čteme pohádky, děláme úkoly,“ vysvětluje Jan Černý. „V budoucnosti by tu mohla být i přípravka před první třídou.“ Děti ale mohou přijít jen tehdy, když byly ten den ve škole. Pak jde Honza navštívit místní domovnici Gizelu Lackovou, ženu, která se díky přirozené autoritě stala mluvčím Romů z Matiční. Kdysi ji sem „dočasně“ vystěhovali z domu určeného k demolici a Honzu zajímá, jak je to s její žádostí o nový byt. „Nemám peníze na kauci,“ říká Gizela. „Já vím, že se snažíte, ale všechno jde příliš pomalu, už jsem tu šest let a nemůžu se odtud dostat,“ dodává netrpělivě. Honza to chápe. "Za většinou problémů tady je bída a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
