Rámeček
Doc. PhDr. JOSEF FORBELSKÝ se narodil 19. 12. 1930 ve Skřivanech u Hradce Králové. Po studiích španělštiny a češtiny na FF UK vyučoval na střední ekonomické škole, později na Institutu překladatelství a tlumočnictví. V letech 1975–1989 působil na katedře neslovanských jazyků Vysoké školy ekonomické. Překládal klasickou i moderní španělskou literaturu, např. Lope de Vegu, Graciána, Gongóru y Argote (s Josefem Hiršalem), Juanu Inéz de la Cruz (s Ivanem Slavíkem), Valle-Inclána, Gómeze de la Serna, Ortegu y Gasset, Borgese, Garcíu Márqueze a další). Už v dobách samizdatu spolupracoval s revuí Střední Evropa. Od roku 1989 přednáší moderní španělskou literaturu v Ústavu románských studií FF UK, kde roku 1991 získal docenturu. Publikuje v revuích Střední Evropa a Prostor. Loni vydal v nakladatelství Karolinum knihu Španělská literatura 20. století.
Celý život se zabýváte kulturními dějinami a literaturou španělsky hovořících zemí. Odkud tak hluboký zájem?
Prvním podnětem byla španělská občanská válka. Sledoval jsem ji jako chlapec a pamatuji si fotografie z Národní politiky, odebíral ji pan řídící a půjčoval ji mému dědečkovi. A měl jsem spolužáky, dvojčata, jejichž strýc odešel do Španělska bojovat jako nadšený komunista. Tehdy běžel v kinech italský film Alcazar stranící Frankovi a oni nás upozorňovali, že to je obráceně, že dobří nejsou kadeti, ale ti, které film líčil jako bandity.
Vnímal jste už tehdy, že se český…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
