Koncem listopadu 1918 se po horní palubě zaoceánského parníku Karmania procházel vysoký muž v klobouku a dlouhém plášti. „Bože, tož se nám to přece jen povedlo!“ pochvaloval si s úsměvem na tváři pokryté bílými vousy. Ještě před chvílí hrál v jídelně šachy se svou dcerou a nahlas připomínal, že na podobné zábavy neměl čtyři roky čas. Tak se vracel z Ameriky do rodné země Tomáš Garrigue Masaryk, člověk, který se jako první z politiků rozhodl zničit Rakousko-Uhersko a který pouhou propagandou založil uprostřed Evropy nový samostatný stát.
Profesor jde do války
Zda návrat tatíčka Masaryka z Ameriky probíhal právě tímto způsobem, nelze ověřit. Vyprávěl o tom sice on sám Karlu Čapkovi v „Hovorech s TGM“, rád ale o sobě rozšiřoval legendy a druzí je navíc ještě zveličovali. A stejně jako s detaily jeho návratu z Ameriky je to s celým jeho životem. Ten obraz umně vytvářel samotný Masaryk a při podrobnějším zkoumání často zjistíme, že v zásadě pravdivé líčení si s historicky doloženou skutečností v detailech odporuje. Nostalgickým Masarykovým vzpomínkám na dětství v národně uvědomělé rodině a uprostřed tradičních lidových slavností třeba odporuje fakt, že své matce připsal ještě v přihlášce na vídeňskou univerzitu německou národnost. Jaký byl člověk, který se narodil před 150 lety v Čejkovicích a který o 68 let později založil stát, jehož následovníkem je dnešní Česká republika, tedy vlastně dosud přesně nevíme. Asi nejvíc vypovídá o Masarykově…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
