„Borvo byl galský bůh horkých pramenů, po němž se jmenují četné termální lázně (například Bourbon-Lancy, Bourbon-l'Archambault), ale i královský rod Bourbonů,“ píše ve své knize „Dějiny Francie“ esejista a historik André Maurois. Po loňské smrti posledního uchazeče o královský trůn Francie, hraběte z Paříže a Bourbona orleánské větve Jindřicha VI. (Henri VI.), pramen vskutku vytryskl. Lépe řečeno francouzská média zaplavil proud jinotajů, pomluv a osočování, jimiž se častovala truchlící rodina Bourbonů a zdravotní ošetřovatelka Monique Friesová, v jejíž posteli devadesátiletý hrabě z Paříže naposled vydechl.
Jen šest kapesníků
Celý případ se týká dědictví a nestál by za zmínku, kdyby nešlo o majetek rodiny symbolizující ancien régime, období monarchistického uspořádání Francie. Ostatně pozoruhodný je i fakt, že pozůstalí princové zmařili plány svého otce všechny je vydědit - díky vymoženosti, kterou přinesla Velká francouzská revoluce. Od dobytí Bastilly totiž ve Francii platí, že veškerý majetek po zesnulých rodičích se automaticky převádí na jejich děti. Jak ale ukazují poslední události, hrabě z Paříže byl lišák a myslel na všechno. Jmění v hodnotě čtyř miliard franků, které spolu s titulem pretendenta královské koruny zdědil Jindřich VI. v roce 1940, se doslova vypařilo. Potomkům, jejichž legální právo na pozůstalost stvrzuje výrok justice završující soudní při mezi dětmi a otcem v roce 1997, zůstaly jen oči pro pláč. Jindřich VI. zemřel na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
