Čtenář novin musel být zmaten. Kam se poděla právní jistota, o co se opřít, když se mezi sebou hádají oba nejdůležitější soudy v zemi? Dva soudci Nejvyššího soudu raději odmítli rozhodnout konkrétní spor, než aby se v něm museli řídit názorem Ústavního soudu. Udělali to už loni v říjnu, ale ve vší tichosti, takže se jejich čin dostal do novin až minulou středu. Právní experti vyjádřili zděšení (vždyť podle naší ústavy jsou rozhodnutí Ústavního soudu závazná) a vicepremiér Rychetský spěchal občany uklidnit, že „válka soudů nám bezprostředně nehrozí“.Nehrozí? Právě že „válka soudů“ tu dosud byla, ale po ústupku obou soudců končí. A poté, co je minulý čtvrtek za jejich rebelii veřejně pokárala předsedkyně Nejvyššího soudu, už snad budou mít lidé od soudcovských tahanic pokoj. Co se to vlastně v zemi celou dobu dělo? Stručně řečeno: byla to nepříjemná daň za to, že máme silný a dobrý Ústavní soud. Bezpochyby se ještě najde pár soudců, kteří se budou názorům Ústavního soudu vzpírat, ale bude jich stále méně. Jsme na dobré cestě.
Už ho netrestejte
Cynický právník by řekl, že když se kácí les, létají třísky. Tedy že kvůli vyjasnění kompetencí Nejvyššího a Ústavního soudu se jeden případ probírá už šest let. Tou „třískou“ je ale zcela konkrétní osud pana Josefa Choděry. Soudy mu otravují život a přehazují si ho mezi sebou v podstatě od roku 1993. Za to, aby nebyl kvůli jednomu provinění trestán pořád dokola až do konce života, bojuje už čtvrtý ministr…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
