Miloš Zeman přirovnává novináře k „vrahům od psacího stolu“. Rozzlobilo ho, že média zveřejnila jména členů tajné Baštovy komise, a tím je prý ohrozila na životě. Premiér si zřejmě svou opravdu povážlivou reakci pořádně nerozmyslel. Jinak by si musel uvědomit, že novináři jsou v každé demokratické zemi více než zájmem vlády vázáni ústavním článkem, který zaručuje každému občanovi právo na informace. Co se dozvědí, měli by tedy zveřejnit - samozřejmě když to výslovně nezakazuje nějaký zákon. A v případě Baštovy komise jim zákon v psaní nebránil.Na štíru se zákonem jsou naopak vládní úředníci. Ti na rozdíl od novinářů a všech ostatních občanů mohou ve svých funkcích dělat jen to, co jim zákon výslovně předpisuje. Ministr Bašta má právo se souhlasem vlády zřídit komisi. Nesmí ale, i když s tím vláda souhlasí, jména jejích členů tajit a využívat k tomu své úřední autority. Bašta samozřejmě hledá různé vytáčky. Vysvětluje třeba, že komise musí být tajná, protože jejími členy jsou pracovníci BIS, jejichž jména se nesmějí podle zákona zveřejňovat. Hájí tedy své nezákonné jednání tím, že vyslovuje obavu, aby zákon neporušil někdo jiný. Je to hodně podivný vztah k právu. Státní úředník v Baštově podání je vlastně něco jako středověký král: sám zákony respektovat nemusí, zároveň ale přísně dohlíží na to, aby se od jejich litery nikdo neodchýlil ani o milimetr. A pokud někdo přece jen neposlouchá, je třeba ho odsoudit. Když to nejde jinak, tak alespoň silnými slovy.Každý by…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
