V diskusích o nejrůznějších plánech na záchranu českého průmyslu se znovu vynořuje celá řada legend, často bohužel podporovaných vládními činiteli. Pokud chce někdo získat podporu pro svůj revitalizační plán, jako například ministr Grégr, pak zpravidla tvrdí, že naše ekonomika vždy stála na průmyslu, na průmyslu také stát bude, a proto je třeba průmysl nějakým způsobem podporovat. Mluví se i o naší průmyslové tradici, tradičních českých dovednostech a podobně. Bez prosperity velkých železářských, strojírenských a chemických továren bychom zkrátka přišli o veškerý blahobyt. Ministr Grégr a jemu podobní ale velmi přehánějí.
Průmysl ano, ale záleží na tom jaký
V první řadě dnes většinu českého hrubého domácího produktu netvoří průmysl, ale služby, které se na HDP podílejí více než šedesáti procenty. V některých vyspělých zemích činí jejich podíl celé tři čtvrtiny, navíc stále stoupá. Průmyslovou tradici jistě máme, ale je nám to opravdu k něčemu dobré? Struktura našeho průmyslu se od šedesátých let příliš nezměnila. Podíváme-li se kupříkladu na Spojené státy, zjistíme pravý opak. Struktura tamního průmyslu se od konce druhé světové války zásadně proměnila nejméně šestkrát. Lze to snadno poznat například na tom, které podniky dominují (co se tzv. tržní kapitalizace týče) americké burze. V padesátých letech to byly ještě ocelářské podniky a automobilky, které postupně ustupovaly firmám vyrábějícím spotřební zboží. Když ve spotřebním zboží trh ovládly…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
