Asi každý člověk již slyšel či četl o virtuální realitě, o divech multimediální techniky, které dovedou vykouzlit dokonalou iluzi něčeho, co ve skutečnosti neexistuje. Nasadíte si přilbu, která se postará o zrak a sluch, navléknete si rukavice, které obhospodaří hmat, a můžete se milovat s přeludy či v neexistujícím vesmírném prostoru bojovat s neexistujícími vetřelci. Spousta lidí se však denně vydává do virtuálních světů na první pohled mnohem chudších. Stačí jim počítač připojený na internet a nejjednodušší software, ale i tak si mohou užít virtuálního sexu. Ten lze písemně provozovat v rámci tzv. diskusních klubů. Gustav S. Freymuth v knize Cyberland (Iota, Brno 1997) píše: „Sexuální vzrušení, podaří-li se ho na druhém konci linky úspěšně vytvořit, se pak prozradí vzrůstajícím počtem překlepů. Všechno ostatní přenechává tato originální sexuální technika živé fantazii, což v mnoha případech jistě může být to nejlepší. Kromě nakažení pohlavními chorobami totiž kybersex neušetří svého účastníka žádného překvapení. O stáří a zdravotním stavu svého partnera se zpravidla ujistí jenom do té míry, že se ho písemně vyptá, jestli není dítě předškolního věku, nebo mrtvola. Avšak v jakém těle jakého pohlaví, barvy pleti a stáří se tato elektronicky vyjadřovaná rozkoš skrývá, stejně tak jako místo, kde se ono tělo právě nachází, zda v sousedním bytě, nebo o tři kontinenty dál, to vše zůstává nejasné.“ Jde v takových případech skutečně o virtuální realitu, nebo jen o zábavu na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
