Andrej Tarkovskij mluvil o filmu jako o „sochaření v čase“. Filmový žánr je skutečně pro hru s časem a „o čas“ jako stvořený a řada snímků z dějin kinematografie je toho nejlepším důkazem. V poslední době tohoto fenoménu novátorským způsobem využili i autoři Trainspottingu nebo Tom Tykwer ve filmu Lola běží o život. Do stejné kategorie měl asi původně spadat i snímek švédského režiséra Daniela Alfredsona Tik - Tak (Tic - Tac, 1997), u nás poprvé uvedený v soutěži na 33. MFF v Karlových Varech. Podobně, jak se to dnes nosí, je poskládán z několika epizodických příběhů, které se hodinu a půl splétají a postupně ujasňují, abychom si my diváci nakonec uvědomili, že vše vlastně proběhlo v jednom okamžiku na jednom jediném místě. Film tvoří samostatné příběhy několika osob z předměstí Stockholmu. Policista potřebuje získat větší byt, a proto přijímá nezvyklou nabídku svého kolegy: vydírat bývalého lupiče - imigranta. Jeho kamaráda, přistěhovalce Pedara, zase zčistajasna opustí dívka, a on se rozhodne požádat o zvláštní službu dva skinheady Lasse a Jorma, popíjející v jedné italské putyce. Do toho se zamotává Ken, který se s manželkou chce odstěhovat do Austrálie. Vinou výše zmíněných skinheadů přichází o všechny peníze. Navíc zjišťuje, že manželka je těhotná. K tomu se ještě naprosto nepochopitelně musíme zabývat osudy středoškoláka Mickeyho, který chce podpálit svou školu. Potkává všemi opovrhovanou spolužačku Jeanette, na kterou všichni plivou a která si musí přízeň…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
