Mé sympatie k evropské integraci jsou skutečně dlouhodobé, což je možné doložit i velmi nepříjemným důkazem - rozsudkem Krajského soudu v Praze, který potvrdil Nejvyšší soud 25. června 1959. Spolu s dalšími jsem byl odsouzen za to, že jsme se scházeli od roku 1952 a vypracovali politický program, v němž (citáty ze spisů): „… na prvním místě bylo hovořeno o obnovení soukromého podnikání, o případném podřízení národního hospodářství tzv. evropskému trhu. Průběhem r. 1957 zpracoval pojednání Evropa. Bylo v něm hrubým způsobem napadáno lidovědemokratické zřízení. " Proevropské myšlení, byť i šířené jen mezi přáteli, bylo tehdy "oceněno“ sedmi lety vězení.
Těžkotonážní ekonomika
Političtí vězňové měli k dispozici jen oficiální zprávy, ale i z nich jsme hltali jakékoliv zmínky o evropském sjednocování. Antievropanství komunistů nám bylo důkazem správnosti našich myšlenek. Být jednou částí svobodné Evropy patřilo k nejsladším snům vězňů. Představovali jsme si otevřenou náruč, která jen čeká na náš vstup. Dnes mě bolí u srdce při některých pochybovačných projevech představitelů zemí EU. Je těžko pochopitelné, že o nás občas (snad bez zlého úmyslu) mluví jako o východní Evropě. České země přece zůstaly středem Evropy, i když vinou Hitlera mohl ledový král posunout frontovou linii studené války až na Šumavu. Zamysleme se nad vývojem naší hmotné úrovně. Za samostatnost, kterou jsme roku 1918 přivítali, zaplatil náš průmysl ztrátou odbytišť v rozpadlé…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
