Do roku 2000 vstupuje lidstvo s mnohem menší bázní a rozechvělým očekáváním kosmických změn, než vstupovalo do roku 1000. Evropu tehdy ovládla posvátná hrůza z konce světa, posledního soudu a nastolení božího království. Lidé se scházeli na loukách za městy, aby byli v okamžiku zániku světa pospolu. Poslední den roku 999 se v Římě shromáždily nespočetné davy, aby tyto události prožily se Svatým otcem, který v bazilice svatého Petra sloužil poslední půlnoční mši. Když se však po půlnoci nic nestalo, poslal je papež Silvestr II. s požehnáním domů. I dnes je pravděpodobné, že nepřijde nic výjimečného. Konec světa pouhou změnou letopočtu nenastane, davové šílenství se ale bude zřejmě opakovat. Ovšem s jinak laděnými emocemi než před tisícem let.
Místo Marsu internet
Apokalyptické představy konce prvního tisíciletí živilo především biblické Zjevení sv. Jana, ale také úvahy a propočty teologů i četných prorockých kázání. Nenaplněná proroctví přinesla křesťanům první pochybnosti o světě vypjaté víry, bezvýhradné oddanosti božím pravdám a vroucné citovosti. Teprve po dlouhých staletích se ale začal stále více o slovo hlásit rozum. Racionalita se zpočátku rozvíjela v teologických disputacích, postupně však opouštěla jejich rámec a v polovině druhého tisíciletí už poskytovala solidní základy pro zrod novodobých věd. Zatímco duchovní atmosféra konce prvního tisíciletí plodila mystická proroctví, novodobé výhledy do roku 2000 byly v souladu s duchem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
