Šedesátá léta jsou z dnešního pohledu vnímána jako doba radikálních proměn v životě i v kultuře, či přesněji řečeno jako období, kdy se umění a život vzájemně nebývale propojily. Toto desetiletí pomohlo přeformulovat základy snad všech uměleckých disciplín, výtvarné umění nevyjímaje. Samotná definice umění a jeho projevů expandovaly do nebývalé šíře. Vedle malby a sochařství se umělci začali vyjadřovat pomocí akce, ve svých dílech používají pohyb, zvuky, slova. Tradiční předmětné umělecké dílo sice trvale a navždy z umění nevymizelo, ale z dobového pohledu to vypadalo, jako kdyby mu zvonil umíráček. Sochařský kámen a malířské barvy jsou stále více nahrazovány pouhým slovem, nezachytitelnou událostí, nemateriální myšlenkou. Šedesátá léta jsou pro výtvarné umění mezníkem. Umění se stalo svobodnějším, ale pro širokou veřejnost, v některých případech poněkud paradoxně, ztratilo srozumitelnost a chápání souvislostí s uměním starším.
Počátek delty
Současná výstava experimentálního umění šedesátých let, kterou v Městské knihovně připravil kurátor Vít Havránek z Galerie hlavního města Prahy, není první domácí výstavou mapující tuto dekádu. Z mnoha důvodů je ale tento pokus prozatím nejkomplexnější. I když se dá s mnohými vývody či dílčími akcenty výstavy nesouhlasit, představuje základ, na němž může proběhnout diskuse o umění dané doby, o proměnách, kterými umění v tomto období prošlo. Jedná se proto o výtvarnou událost největší důležitosti. Výstava s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
