Do dějin české kultury posledních šedesáti let se Jiří Kolář, letos pětaosmdesátiletý, nezapsal jen jako básník a výtvarník, ale také jako arbitr a iniciátor, který ovlivňoval tvorbu řady dalších osobností, například Václava Havla, Bohumila Hrabala či Ludvíka Vaculíka. Respekt vzbuzovala už jeho životní zkušenost kladenského proletáře, noblesa spojená s lidovou jadrností, neobyčejný kulturní přehled, ale především dílo. Připomíná je rozsáhlá výstava, která začíná toto pondělí (20. 12.) v pražském Veletržním paláci, postupné vydávání sebraných spisů i řada uměleckých publikací. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá Kolářův Slovník metod, v němž autor doprovází reprodukce koláží výkladem podnětů a nápadů, jež vedly k jejich vzniku. Kniha vyšla čtyřjazyčně v italském Milánu roku 1986, a to v podobě, kterou autor údajně dokončil o tři roky dříve, později však slovník doplňoval, takže do francouzského vydání z roku 1991 i do českého přibyly nové koláže i texty. Název připomíná dva pilíře novověké racionality a osvícenosti - Descartovu Rozpravu o metodě a francouzské encyklopedisty -, kdo by však v knize hledal exaktní výklad smyslu jednotlivých koláží a pracovních postupů při jejich zrodu, mohl by být zklamán. O to více četba uspokojí čtenáře Kolářovy poezie, kteří zjistí, že do hávu luxusně vypravené umělecké monografie ukryl starý ironik svébytnou básnickou sbírku, která bezprostředně navazuje na jeho verbální poezii z 60. let.
Strategie a etika
V…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
