V neděli o půlnoci přešla někdejší portugalská kolonie Macao po 442 letech zpět pod čínskou správu. Na rozdíl od Hongkongu přede dvěma lety se Macao vrátilo k Číně jaksi potichu a nenápadně. Ospalé provinční Macao představovalo ostatně vždy jistý protipól kosmopolitního a dravého Hongkongu. Obě města bychom dokonce mohli považovat za jakési prototypy dvou odlišných koloniálních modelů (katolického a protestantského) a v užším smyslu i dvou odlišných postojů Západu k Číně.
Portugalské století
Macao založili Portugalci v polovině 16. století v době vrcholného rozkvětu svého námořního impéria, obepínajícího ve své době zeměkouli pásem kolonií a obchodních výsep od Brazílie přes Angolu a Mosambik, Gou, Cejlon a Malaku až po Východní Timor. Základy této nevídané expanze položila na konci 15. století úspěšná reconquista a zeměpisné a navigační poznatky, díky nimž Portugalci jako první zvládli atlantické proudy a obepluli Afriku na cestě do Indie a dále k bájným ostrovům Koření (Moluky v dnešní Indonésii). Roku 1494 rozdělil papež Tordesillaskou smlouvou svět mezi Španělsko a Portugalsko rovnou čarou uprostřed Atlantiku - Portugalcům připadla východní část, což je dále podnítilo k expanzi kolem Afriky na východ. Začátkem 16. století dorazili přes Malaku do jižní Číny a roku 1557 založili u ústí Perlové řeky nedaleko Kantonu obchodní výspu Macao. Zhruba ve stejné době dorazili na Dálný východ také Španělé z opačné strany přes Mexiko a usadili se na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
