Za uplynulých deset let požádalo náš stát o azyl kolem pětadvaceti tisíc lidí. A jejich počet stále roste. Zatímco začátkem devadesátých let projevilo o statut uprchlíka zájem kolem dvou tisíc lidí ročně, loni jich byly již čtyři a půl tisíce. Letos dokonce šest a půl tisíce. Rozevírají se zároveň nůžky mezi množstvím lidí, kteří u nás o azyl žádají, a počtem těch, jejichž žádost úředníci vyřídí kladně. Zatímco v roce 1991 uspělo více než 30 procent a o rok později asi 20 procent žadatelů, v dalších letech se toto číslo ustálilo mezi 4 a 6 procenty Letos dostane azyl méně než jedno procento žadatelů. Mění se i země, ze kterých k nám běženci nejčastěji přicházejí. Zatímco do roku 1997 měly převahu státy jihovýchodní Evropy, dnes se prosazuje především Afghánistán, Srí Lanka, Bangladéš, Indie a Pákistán.
O zodpovědnost se dělíme
Tomáš Haišman, který sedmým rokem řídí odbor pro uprchlíky na ministerstvu vnitra, popisuje uplynulé desetiletí takto: „Kdybych měl klobouk na hlavě, tak smeknu před tím, co se povedlo na počátku devadesátých let udělat. Zásluhu na tom má především tehdejší ministr vnitra Ruml a jeho zásada: náš stát musí vrátit světu to, co ten dával dříve nám. Jako jedna z prvních postkomunistických zemí jsme měli uprchlický zákon, vznikla instituce, která se běženci zabývala, ve státním rozpočtu se objevila nová položka - uprchlíci,“ říká. Jaké jsou dnes nejčastější důvody, pro které jeho odbor žádost o azyl zamítá? "Nesplnění podmínek…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
