Zákon návratu, jenž umožňuje Židům na celém světě automatické nabytí izraelského občanství, rozhodnou-li se pro imigraci, se stal předmětem posledního nábožensko-sekulárního sporu o charakter Izraele. Tato norma, koncipovaná jako sionistická odpověď na norimberské rasové zákony, umožňuje imigraci i potomkům židovských rodin či příbuzným, kteří nejsou židé. V češtině, s jejím obsesivním rozlišováním mezi velkými a malými písmeny, to lze - na rozdíl od hebrejštiny či angličtiny - vyjádřit jednoduše: zdaleka ne každý Žid, který se tak vnímá podle svých kořenů, je žid podle náboženské definice. Zákon návratu tuto definici - především nezbytný původ v mateřské linii - neuznává. Dříve, když Izrael byl de facto chudý socialistický stát, se většina přistěhovalců identifikovala se sionismem a splňovala kritéria náboženské definice. Poměry se však změnily počátkem 90. let, kdy stát hospodářsky vyspěl a začal přitahovat masu imigrantů, hlavně z bývalého SSSR, kteří přicházeli spíše z ekonomických než z ideologických důvodů. Podle letošní statistické ročenky, jež rozpoutala veřejnou debatu o zákonu návratu, více než polovina imigrantů nejsou židé podle židovského náboženského zákona - halachy.
Koho si vybrat
V pondělí 29. listopadu proběhla demonstrace na protest proti sedmi obchodům s nekošer potravinami, kterou ve městě Bejt Šemeš organizovali aktivisté strany Šas. Rabín David Ben Izri z tohoto města, kde spolu žijí v tichém napětí pobožní židé a většinou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
