Co je horší? Teror státu proti části vlastních občanů, i když ona část neprojevuje vůči tomuto státu loajalitu? Nebo teror zástupců této menšiny i proti těm, kteří se s režimem státu neztotožňují? Asi takto se může ptát člověk, který v poslední době sledoval dění v Kosovu. Odpověď není jednoduchá.
Uprchlík, kolaborant, kolonista…
Jak přesně definovat terorismus? Není pochyb o tom, že jde o organizované násilí, mající za cíl zastrašení. Detailněji už bývá terorismus definován nikoli podle podstaty, nýbrž podle příznaků. Ozbrojené akce Osvobozenecké armády Kosova (UCK) se jistě liší od toho, co praktikovaly například teroristické organizace v západní Evropě. I proto lze násilí UCK z definice terorismu vyjmout - záleží na úhlu pohledu a chuti dobrat se podstaty. Můžeme hovořit o ozbrojeném odporu jako odpovědi na státní násilí, odporu proti okupační moci, boji za svobodu. Můžeme argumentovat tím, že chybějí určité „typické“ znaky: politicky motivované únosy, pumové útoky… Terorismem jsou však i podle rozdílných výkladů tohoto pojmu vraždy údajných albánských kolaborantů, stejně jako útoky proti srbským uprchlíkům z Chorvatska a Bosny (v albánské interpretaci „kolonistům“) umístěným v Kosovu. Charakter násilných akcí UCK napovídá, že do jisté míry vychází z místních společenských tradic (přepady ze zálohy, obrana vlastního společenství - rodiny, klanu, kmene). Nelze však přehlížet, že tradice něco takového, jako je politická rovina, vlastně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
