Průzkumy veřejného mínění již po léta ukazují, že tři ze čtyř Australanů jsou pro přerušení pouta s britskou monarchií. (Austrálie je jednou z 16 členských zemí Commonwealthu, které uznávají britskou královnu za hlavu státu. ) Jak se tedy mohlo stát, že se v referendu 6. listopadu vyslovila přesvědčivá většina z 12 milionů australských voličů proti republice? Jak to, že idea vlastní, australské hlavy státu, „muže či ženy z našich řad“, nakonec neprošla ani v tradičně republikánských státech, jako je Nový Jižní Wales a Victoria?Důvodů je několik, tím prvním je premiér John Howard. Tento monarchista nastoupil v březnu 1996 jako nový předseda vlády do už rozjetého vlaku, který se z vůle jeho labouristického předchůdce Paula Keatinga zdánlivě nezadržitelně řítil směrem k republice. Howard, lídr Liberální strany, měl jedinou možnost, jak přehodit výhybku: využít hlubokých rozporů mezi republikány, kteří si přejí přímou volbu prezidenta, a těmi, kteří jsou pro republiku ztělesňovanou spíše ceremoniálním prezidentem, zvoleným dvoutřetinovou většinou poslanců. Howard zná svého Machiavelliho. Loňská konference, která formulovala otázku pro referendum o osudu monarchie v Austrálii (Respekt č. 9/98), nabídla pod Howardovým vlivem voličům výběr jen mezi zachováním dosavadního stavu, kdy se britská královna stejně nijak nepodílí na řízení země, a hlasem pro prezidenta voleného parlamentem. K takovému typu republiky, „republice politiků“, nemá většina Australanů důvěru - politická…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
