K šestistému výročí úmrtí Petra Parléře, které připadlo na letošního 13. července, byla na Pražském hradě otevřena výstava připomínající „nejvlivnějšího architekta a sochaře v celé dosavadní historii českých zemí“. Parléř si bezesporu zaslouží ocenění, jež mu přiřkli autoři expozice. Jeho dílo patří k hodnotám, které nás nepřestávají uchvacovat a do jejichž tajemství jsme ještě úplně nepronikli. Současná výstava sice sestává hlavně z odlitků a fotografií, ale i toto přiblížení k tvorbě gotického umělce nabízí divákovi nevšední zážitky. Přesto příjemně překvapí, že se pořadatelé výstavy rozhodli nejen připamatovat Parléře, ale také představit jeho mnohem méně populárního pokračovatele Josefa Mockera (1845–1899), jehož jubileum rovněž připadá na letošní rok. Zatímco první stavitel patřil v příběhu umění v Čechách vždy k nejobdivovanějším postavám, úlohou jeho následovníka si nejsme příliš jisti. Výstava připravená nejlepší znalkyní Mockerova díla Taťánou Petrasovou nabízí šanci zbavit se alespoň některých pochybností.
Návrat k čistotě
Po desetiletí trvající nezájem o osobnost Josefa Mockera je v obecné rovině důsledkem postoje, jaký moderní éra uplatňovala paušálně vůči architektuře historismu. Myšlení uchvácené rychlým tepem současnosti nemohlo mít pochopení pro tvorbu, jejímž podstatným rysem bylo naopak okouzlení vším, co nabízí pohled zpět. Mocker u nás zosobňoval nostalgický vztah k minulosti více než kterýkoliv jiný architekt: téměř celou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
