Už tři týdny si české strany v ústraní dojednávají změnu vlády, jestli bude koalice duhová, velká, stodvojka nebo stotřináctka. Občané by o tom rádi měli přehled, aby viděli, zda se opravdu šije vláda schopná už konečně řešit naše problémy. Klíčoví politici však necítí potřebu sdělovat, o čem jednají, co nabízejí, proč chtějí tohle, a ne jiné řešení. Myslí si, že je to jejich věc, neumějí jednat otevřeně. Tak vypadá dnešní česká demokracie.
Tajná varianta
Po podpisu opoziční smlouvy nemůže nikdo soudný čekat, že by Václav Klaus a Miloš Zeman brali své voliče opravdu vážně, chtěli slyšet jejich názor či se jim, nedej bože, zpovídat ze svých skutků. Dělají si svoji vlastní politiku, dohadují se ne s námi, ale spolu. V tom si je můžeme jednoznačně zařadit. Podobně však jednají někteří opoziční politici. Není to nepochopitelné, politika se dělá za dveřmi, v kabinetu, v přítmí mnohem snáz než před občany. Ti se umějí nepříjemně ptát, dávají najevo, že si politiky platí a že od nich čekají práci. Před pár dny jednal Václav Klaus s Janem Rumlem. O čem vlastně? Nevíme. Na tiskové konferenci jsme slyšeli především řeči o průlomovém jednání, „úplně nová míra komunikace byla zahájena“, liboval si sezení předseda ODS. Obsah „komunikace“ si nechal pro sebe. Ruml úspěch jednání spatřoval v tom, že s Klausem vůbec mohli mluvit, že po dvou letech našli společnou řeč. Občan podobný úspěch nezaznamenal, s ním předseda unie společnou řeč nehledá. Na otázku České…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
